Jirka se často nechal ovládnout vztekem. Postupně začal lépe rozumět tomu, co ho spouští

Sedmnáctiletý Jirka zpočátku nebyl moc sdílný. Do programu Změnit směr nastoupil na doporučení od probačního úředníka. Důvodem bylo agresivní chování vůči okolí a krádeže, kterých se dopouštěl v partě s kamarády. 

Jirka se chtěl v komunikaci rozvíjet, a postupem času se stával výrazně sdílnější.  Zkoušeli jsme pracovat s projektivními technikami, kartami emocí a kresbou. Na setkáních začal otevírat vlastní témata, která se týkala převážně složité rodinné situace a blízkých vztahů.

Často také vyjadřoval lítost nad tím, co spáchal a zároveň popisoval i bezmoc v tom, když ho ovládne vztek a nedokáže se kontrolovat. Ochotně však souhlasil s tím, že se tématu vzteku a sebekontroly můžeme věnovat a pracovat na nich. Klíčové pro něj bylo mapování spouštěčů, které nastávají před agresivními výbuchy. 

Jirka reflektoval, že si často nechává překračovat vlastní hranice. Společně jsme pak pojmenovali hypotézu, kdy se v něm pravděpodobně hromadí vztek, který z toho překračování může plynout. Také jsme začali hledat způsoby, jak se může asertivně vymezit anebo jak může adekvátně ventilovat nahromaděné emoce.

Při individuálních setkáních byl motivovaný na svých tématech pracovat, na skupinových setkání byl však spíše pasivní a měl tendenci se podřizovat vůdčím členům skupiny. V rámci individuálních setkání si dohodl i jedno rodinné setkání s otcem, bylo ale patrné, že sám sebe a svá témata v přítomnosti dalších osob spíše upozaďuje.

Při závěrečném setkání Jirka vyzdvihoval svůj posun v oblasti sebekontroly a popisoval se, že se cítí více v klidu. Také se mu podařilo najít si novou brigádu v oblasti stavebnictví, která ho bavila a díky ní poznal i nové kamarády, se kterými se dle svých slov nedostával do problémů. Společně jsme tak mohli naši spolupráci úspěšně uzavřít.